Život už mě dávno naučil,

很久以前，生活教给我

že hudba a poezie

音乐和诗歌，

jsou na světě to nejkrásnější,

这是生活能够给我们的

co nám život může dát.

世界上最美的事物。

Kromě lásky ovšem.

当然，除了爱情之外。

Ve staré chrestomatii,

在弗尔赫利茨基逝世的那年

vydané ještě c. k. knihoskladem,

由帝国印刷厂出版的

v roce, kdy zemřel Vrchlický,

一本老教科书里，

vyhledal jsem pojednání o poetice

我看到关于诗学

a básnických ozdobách.

和诗歌装饰的章节。

Pak jsem si dal do sklenky růžičku,

于是我把一朵玫瑰插在不倒翁里，

rozžal svíčku

点亮一支蜡烛，

a počal psát své první verše.

开始写我的第一首诗。

Jen vyšlehni, plameni slov,

点燃吧，词语的火焰，

a hoř,

高飞吧，

ať si třeba popálím prsty!

即使我的手指被烧伤！

Překvapivá metafora je víc

一个惊人的隐喻

než zlatý prsten na ruce.

比戴在手上的戒指更有价值。

Ale ani Puchmajerův Rýmovník

但即使是普赫马耶尔的押韵词典

nebyl mi nic platný.

对我也毫无用处。

Marně jsem sbíral myšlenky

我徒劳地绞尽脑汁，

a křečovitě zavřel oči,

拼命地闭上眼睛，

abych zaslechl zázračný první verš.

为了听听神奇的第一行。

Ve tmě však místo slov

但在黑暗里，我看到的不是词语，

zahlédl jsem ženský úsměv a ve větru

而是一个女人的微笑

rozevláté vlasy.

和风吹的秀发。

Byl to můj vlastní osud.

这就是我的命运。

Za ním jsem klopýtal bez dechu

一生，我一直气喘吁吁，

celý život.

蹒跚地朝它走去。