很久以前，生活教给我

Život už mě dávno naučil,

音乐和诗歌，

že hudba a poezie

这是生活能够给我们的

jsou na světě to nejkrásnější,

世界上最美的事物。

co nám život může dát.

当然，除了爱情之外。

Kromě lásky ovšem.

在弗尔赫利茨基逝世的那年

Ve staré chrestomatii,

由帝国印刷厂出版的

vydané ještě c. k. knihoskladem,

一本老教科书里，

v roce, kdy zemřel Vrchlický,

我看到关于诗学

vyhledal jsem pojednání o poetice

和诗歌装饰的章节。

a básnických ozdobách.

于是我把一朵玫瑰插在不倒翁里，

Pak jsem si dal do sklenky růžičku,

点亮一支蜡烛，

rozžal svíčku

开始写我的第一首诗。

a počal psát své první verše.

点燃吧，词语的火焰，

Jen vyšlehni, plameni slov,

高飞吧，

a hoř,

即使我的手指被烧伤！

ať si třeba popálím prsty!

一个惊人的隐喻

Překvapivá metafora je víc

比戴在手上的戒指更有价值。

než zlatý prsten na ruce.

但即使是普赫马耶尔的押韵词典

Ale ani Puchmajerův Rýmovník

对我也毫无用处。

nebyl mi nic platný.

我徒劳地绞尽脑汁，

Marně jsem sbíral myšlenky

拼命地闭上眼睛，

a křečovitě zavřel oči,

为了听听神奇的第一行。

abych zaslechl zázračný první verš.

但在黑暗里，我看到的不是词语，

Ve tmě však místo slov

而是一个女人的微笑

zahlédl jsem ženský úsměv a ve větru

和风吹的秀发。

rozevláté vlasy.

这就是我的命运。

Byl to můj vlastní osud.

一生，我一直气喘吁吁，

Za ním jsem klopýtal bez dechu

蹒跚地朝它走去。

celý život.